V současné době mám fotografickou firmu specializující se na technickou fotografii v oblasti dokumentace dílů spalovacích motorů. V praxi to znamená pořizování fotek jednotlivých dílů motoru a jejich opotřebení po dlouhodobých zkouškách.

Tyto fotografie se používají do nejrůznějších protokolů, technických zpráv a videokonferencí. Fotografie jsou také jedním z podkladů sloužících pro schválení dílů do sériové výroby. Díly fotíme pro Škoda AUTO a.s. a naše fotografie kolují po celém světě v rámci koncernu Volkswagen.

Díky správnému svícení, exponování a postprodukci zachycují naše fotografie i drobná opotřebení, která nemusí být pouhým okem viditelná. Fotografie jsou důležitým podkladem pro techniky a inženýry, kteří vyhodnocují opotřebení zkouškových dílů. Fotografie se využívají i pro nejrůznější mezinárodní konference nadnárodních automobilových společností.

Když jsem si pořídil svůj první fotoaparát, fotit jsem vůbec neuměl.

Začínal jsem fotit výlety s přítelkyní, ale bylo to spíše cvakání než focení. Výsledné fotky se mi však vůbec nelíbily. V té době jsem pracoval jako zaměstnanec v automobilovém průmyslu, kam jsem nastoupil po absolvování strojní fakulty ČVUT. Velmi brzy jsem však zjistil, že mne moje práce nenaplňuje a vyčerpává.

O víkendech jsem začal navštěvovat nejrůznější fotografické kurzy a semináře. Seznamoval jsem se s fotografickými technikami a pomalu jsem zjišťoval, že mne fotografování baví, nabíjí pozitivní energií a čerpal jsem z něj energii na celý pracovní týden. Následně jsem se rozhodl pro víkendové studium fotografické školy se zaměřením na výtvarnou fotografii.

Čím více jsem však pronikal do světa fotografie, tím více mne pohlcovala a jednoho dne jsem se dostal na životní křižovatku, musel jsem volit mezi rozumem a srdcem. Rozhodnout se mezi mým tehdejším zaměstnáním a povoláním fotografa. Skloubit zaměstnání s mou vášní pro fotografii již nebylo z časových důvodů možné.